To že je přerod lineárního hospodářství na cirkulární nevyhnutelný už asi každý z nás tušil. Oběhové hospodářství se také dotýká odpadů a nakládání s nimi a cirkulárním duchu je také znění připravované novely zákona o odpadech.

Co nás tedy konkrétně pravděpodobně čeká?
Do roku 2025 by se mělo materiálově využívat alespoň 55 % komunálního odpadu. Pozn. Komunální odpady jsou všechny ve skupině 20, tedy i nádoby na tříděný odpad, či sběr zahradního bioodpadu. Nezaměňovat se směsným komunálním odpadem, který je pouze jednou z částí všech komunálních odpadů. V roce 2030 by toto procento mělo vzrůst na 60 % a v roce 2035 až na 65 %.

Dále by míra skládkování komunálních odpadů neměla přesáhnout 10 % a energetické využití odpadů by nemělo přesáhnout 25 %. Navíc skládkovat půjde pouze některé odpady. Na skládku nebude možné uložit například odpady s výhřevností 6,5 MJ/kg sušiny, odpady biologicky aktivní a také odpad, který je možné účelně recyklovat.

Odklon odpadu od skládek bude také stimulován ekonomicky. Poplatek za uložení odpadu na skládce totiž může vzrůst z nynějších 500 Kč/t až na 1850 Kč/t. K této částce je ovšem třeba přidat navíc marži skládce za uložení, která se dnes pohybuje okolo 700Kč/t, nikdo ovšem neví, jaké bude v budoucnu se zaplňující se kapacitou skládek.

Obec jakožto sprostředkovatel mezi fyzickými osobami a zpracovateli odpadů čeká také lehké pozměnění role, kdy jejím cílem je zajistit co největší efektivitu třídění.

Až dosud to vypadá růžově. Podle teorie z legislativy totiž budou obce produkovat suroviny pro zpracovatelský průmysl. Jenže! Zákon je koncipován tak aby skutečné žádný materiál nepřišel nazmar, neřeší ale, kdo surovinu zpracuje. Kapacity zpracovatelského průmyslu jsou ovšem v porovnání s potenciální produkcí extrémně nedostatečné. O exportu také nemůže být za současných ekonomických podmínek na trhu s druhotnými komoditami řeč.

Za Obcejinak tak dlouhodobě doporučujeme, aby se pozornost státu zaměřila nejdříve na plán, jak efektivně podpořit zpracovatele a až v kooperaci s navyšujícím se odbytem je možné tlačit na vyšší produkci. Řešení je třeba vyvážit stejně, jako není možné se zaměřit slepě na produkci není možné se zaměřit slepě na odbyt. Nevyvážené řešení totiž může vést až ke kolapsu systému OH. Jestliže bychom smýšleli skutečně pesimisticky, mohlo by dojít k následujícímu:

Díky zvýšení tlaku na obce plynoucí z legislativy zkusí obce změnit svůj systém tak aby se navýšilo třídění odpadů. Přesto však nedosáhnout podílu vytřídění 75 % a tak budou mít zvýšený poplatek za odstranění odpadu na skládkách. Pokud by tíženého procenta vytřídění 75 % dosáhli tak by to dost možná znamenalo, že občané vhazují do kontejneru na tříděný odpad i to co tam nepatří, což celou myšlenku prvotního dotřídění v obcích degraduje. Navíc tuto směs pošleme na zpracování do dotřídovací linky. Směs bude mít velký podíl výmětu, který se zpracuje stejně jako směsný komunální odpad s tím rozdílem, že logistické zatížení navíc (doprava z obce na dotřidovací linku a z linky na skládku/ZEVO) se nacení opět obci. Vytříděný odpad, který by bylo možné dále využít je vzhledem k přetlaku na straně nabídky nemožné prodat. Provoz dotřidovací linky tak musí naúčtovat alespoň částečně svozové firmy opět obcím. Lehce proti katastrofě může zapůsobit EKO-KOM. Na to, aby opravil a dlouhodobě udržitel celý systém však nestačí.
Sečteno podtrženo obce budou mít výrazně dražší OH, ať budou třídit nebo ne. Již nyní je v mnohých případech nakládání s tříděným odpadem dražší než se směsným komunálním odpadem a náklady na separáty ještě vzrostou.

Co tedy můžeme poradit obcím?   
Univerzální všelék pro obce pravděpodobně není. Zmírnit rapidní nárůst nákladů ovšem obce můžou zavedením podrobných monitorovacích systémů například ve formě dynamického vážení, které jsme již v několik obcích pomohli reálně zavést a doporučujeme jej často v našich studiích. Ne vždy má však dynamické vážení smysl. Dynamické váhy navíc umožňují přejít k novému typu zpoplatnění občanů tzv. PAYT, kdy občan zaplatí za odpady podle své produkce a frekvenci svozu. Obce tak budou moci navýšené náklady téměř dle libosti rozložit mezi občany a obecní rozpočet.

Autorský článek
Autor: Ing. Marcel Havrda, analytik
Ilustrační obrázek: ekolist.cz